nejkulaťoulinkatějšího pišišvůrka satanáškový bazilišci

• disambiguace hnát
• ohýbání míchat maltu nebo podat žádost
• právní systém - přehled návrhů, odkaz na právo i na Správní řízení
• slovo "zbýt" - zbydou | zbudou
• Ohýbání slova „daň“ a „díra“
• Ohýbání jmen a příjmení a názvů obcí a měst

CS ČSSD ODS KSČM  ČTK VV ÚV  DPH tzv národněsocialistická zvláště kdyňskému půl (půle je) letou letého
    eminentní mld ČSSD ODS Heger serveru

S českými a slovenskými místními jmény řešit též jejich přídavná jména - kdyňský

padl - pad’
sedl - sed’
četl jsi - četl’s

Pojmotvorba - metafora - metaphor

Předpony stupňující slovesa - takto ne - spíše jde slovotvorbu a ty předpony modifikují příslušná slovesa

1 roz-
= začít
Někde v tom mlází se znova rozťukal datel
Promnul si prsty, samým vzrušením se mu rozbrněly.
2 po-
= v klidu, většinou příjemně, s potěšením
místečko ve stínu, kde by si každý druhý pejsek rád pěkně pochrupkal
pohrál si se startovacími klapkami na křídlech
3 za-
= po delší dobu a užít si to
o jejich tématech si budou moci rovnou i zachatovat.
Poté zašel do tělocvičny, aby si podle svého rituálu ještě zaposiloval.
Na druhou stranu: trochu si čas od času zašílet v takovéto nevinné záležitosti patří v této nespravedlností a stresem napěchované době skoro k léčebným procedurám.
4 na-
= hodně (často s intenzifikátorem)
Člověk se hrozně naběhá.
matinka zatím doma vykládala, co se nastará a naběhá, ...
Co jsem se jen natančila to léto
5 vy-
= hodně, s víceméně kladným výsledkem
vyplačte se do sytosti
V pohodě se tam celé dny můžeme do sytosti vyjezdit
6 u-
= až do vyčerpání
To by se asi norští fanoušci uslavili k smrti.
jak bylo zjištěno, unudit se nikdo nemůže
málem se uštěkal

• nepohyblivý
• pomalý
• rychlý
• skutečně rychlý
• neskutečně rychlý

Nezkrátit neznamená prodloužit
Pavla Loucká
Publikováno: Vesmír 80, 357, 2001/6

K pochopení odborného textu nutně potřebujeme vědět, jak daný jazyk zachází s kvantitativními údaji a na co si máme dát pozor, abychom cennou informaci
nepochopili chybně. Jedním z úskalí češtiny je užívání kladu a záporu. Zatímco v matematice získáme sečtením dvou záporných čísel opět číslo záporné, v češtině
dostaneme „sečtením“ dvou záporů pochybný klad. Proč pochybný? Jestliže o někom řekneme, že není nevzdělanec, nemusí to ještě znamenat, že je vzdělanec.
(Kdybychom si jeho vzdělaností byli jisti, ani by nás nenapadlo sáhnout po záporu.) Na úsečce VN, kde V je vzdělanec a N nevzdělanec, může K (kdo není
nevzdělanec) ležet v kterémkoli bodě úsečky kromě bodu N.

Čeština rozlišuje dvě formy záporu: slovní zápor (nevzdělanec) a zápor mluvnický. Ten je ovšem dvojí, a to větný (není vzdělanec) a členský (je to ne vzdělanec,
nýbrž polovzdělanec). Tím jsme víceméně vyčerpali teorii a mohli bychom si libovat. Je to ale opravdu tak jednoduché?

Zdržme se u slovního záporu. Podle naší teorie by nestvůra byla protikladem stvůry. Pod heslem stvůra čteme: zrůda, netvor, obluda. Před očima nám vyvstanou
šklebící se zlomyslné tváře na okapech gotických chrámů. Teoreticky vzato by nestvůry měly vyhlížet radostně a bezelstně, což od nich ovšem nelze čekat. Teorie
nesedí. Nestvůra je zase jen zrůda, netvor, obluda. (Podle P. Eisnera má stvůra o něco blíže k obludnosti mravní, kdežto nestvůra k obludnosti tvarové, jemným
rozdílem se však zabývat nebudeme.)

Experiment opakujme se slovem svár. Příslušná synonyma jsou: rozbroj, různice, rozepře, váda, hádka. Můžeme negativní účinek slova kompenzovat opakem v
podobě nesváru? Sami víte, že nemůžeme! I nesvár je vykládán jako rozbroj, různice, rozepře atd. Obě slova znamenají totéž (byť citlivé ucho P. Eisnera vnímá
nesvár jako silnější, nesmyslným záporem zvýrazněný).

Tušíme již, že zápory k slovům přibyly dodatečně, patrně po vzoru slov vyjadřujících nedostatek žádané vlastnosti (nešika, nemrava, nevěrník, nevzdělanec). Kolik
českých slov bylo nadbytečným záporem „vylepšeno“? Jistě nejsou jen dvě, ta ostatní jsou však méně nápadná, protože jejich kladnou podobu jsme už zapomněli.
Tak třeba nekňuba je vlastně kňuba (od kňoubat – dělat zdlouhavě), neplecha je pouhý plecha (od plochý – špatný, viz r. plochoj), neurvalý je ve skutečnosti urvalý
(hrubý, urputný), nevrlý znamená patrně vrlý (vřící) a nevraživý je spíš vraživý (vyhlíží jako vrah).

A co zápor větný? Vezměme si třeba větu: Prosím, nepůjčil bys mi tužku? Cizinec by myslel, že ho prosíme, aby nám tužku nepůjčil, a patrně by si klepal na čelo.
My ale víme, že ve skutečnosti záporem zmírňujeme větu: Prosím, půjčil bys mi tužku? Říkáme totéž, ale vytváříme majiteli tužky prostor k tomu, aby se k půjčení
necítil zavázán.

Nakonec se ještě pozastavme u tvoření slov předponou ne-. Výsledkem je prosté popření, významový opak. R. Honzák požaduje, aby lékaři nezkracovali
pacientovo utrpení eutanazií (Vesmír 80, 67, 2001/2) a čtenář T. Chrudimský (viz Vesmír 80, 305, 2001/6) namítá: „Pokud někdo umírá, proč prodlužovat jeho
agonii?“ Vezměme slova zkrátit, nezkrátit, prodloužit, neprodloužit a zkusme je nanést na pomyslnou nit. Při nezkrátit a neprodloužit zůstane nit stále stejná. Při
zkrátit musíme použít nůžky, a kdybychom ji měli prodloužit, musíme navázat další kousek. Zkrátka nezkrátit a prodloužit není totéž. Na skutečné niti bychom míru
dezintepretace spatřili na vlastní oči.